Back تعاليم كونفوشيوس Arabic Analectes de Confuciu AST Analectes de Confuci Catalan Gespräche des Konfuzius German Ανάλεκτα του Κομφούκιου Greek Analects English Analektoj de Konfuceo Esperanto Analectas de Confucio Spanish Analektak Basque منتخبات کنفوسیوس Persian
| Hovory (Lun-jü, 論語) | |
|---|---|
 Hovory, Östasiatiska Museet (Muzeum Dálného východu), Stockholm | |
| Země | Čína |
| Jazyk | klasická čínština |
| Námět | Konfuciovo učení |
| Žánr | filozofický spis |
| Česky vydáno | 1942 (poprvé); 2009 (nový překlad) |
| ISBN | 978-80-200-1695-9 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hovory (čínsky v českém přepisu Lun-jü, pchin-jinem Lún Yǔ, znaky zjednodušené 论语, tradiční 論語; překládáno jako „Vybraná rčení“[1] či „Rozhovory a výroky“[2]), někdy též Hovory Konfuciovy, jsou konfuciánský spis obsahující výroky a záznamy jednání Konfucia (snad 551–479 př. n. l.), jednoho z nejvýznamnějších filosofů starověké Číny. Jsou jednou ze Čtyř knih, které patří k základním konfuciánským textům, a jsou napsány v tradiční čínštině. Autorem Hovorů není sám Konfucius, jsou až výtvorem tradice, která následovala nedlouho po jeho smrti. Konfuciovy výroky byly původně tradovány ústně nebo po kratších záznamech[pozn 1] a v různorodých sbírkách. Ke kodifikaci Hovorů došlo až za dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.), od té doby text neprodělal výraznějších změn.
Dílo poskytuje nejspolehlivější pramen ke studiu Konfuciova života.[3] Dělí se do 20 knih, které jsou dále rozčleněny do kapitol různých délek (většinou o několika větách). K nejznámějším výrokům Hovorů patří[pozn 2] „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“[4] V Hovorech se nachází vysvětlení většiny klíčových konfuciánských představ a pojmů jako je lidskost (žen), náprava jmen (čeng-ming), obřadnost (li), pojetí „urozeného muže“ (ťün-c'), Nebes (tchien) a cesty středu (čung-jung).[3]
Od počátku 14. století do roku 1905 byla zevrubná znalost Hovorů nedílnou součástí čínského vzdělání a předmětem tamních úřednických zkoušek. Svým poměrně stylizovaným literárním stylem překonávají dosavadní tzv. kronikářskou prózu, která kladla důraz spíše na praktickou než na uměleckou stránku záznamu slova. První překlad Hovorů do evropského jazyka (latiny) pořídili v 17. století jezuitští misionáři, do českého jazyka byly poprvé přeloženy ve 40. letech 20. století Jaroslavem Průškem.
- ↑ PRŮŠEK, Jaroslav; LESNÝ, Vincenc; PALÁT, Augustin. Konfucius: hovory a komentáře. Praha: Mladá fronta, 1995. ISBN 80-204-0295-0. S. 76. Dále jen Průšek (1995).
- ↑ ČARNOGURSKÁ, Marina. A riekol Majster… : z klasických kníh konfuciánstva. Bratislava: Tatran, 1977. S. 163. (slovensky) Dále jen Čarnogurská (1977).
- ↑ a b Lunyu (Chinese text) [online]. Britannica Online [cit. 2010-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hovory XII, 2.
Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn"/>
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search